Jméno: Ing. Lionel McShane

Datum narození: 15. 03. 1989

Původní zaměření: Technik

Psychologický rozbor (schválen psychologickým pracovníkem H.U.E): Lionela můžete brát za docela milou osobu, jehož laskavost většina přehlíží, nebo jinak, lépe řečeno, si většina všímá těch dalších vlastností, které také nejsou nijak drastické. Spíše lidem nesedí. A to se i mimochodem snaží, nebyl by to on, kdyby k vám nepřišel a nespustil vodopád všeho, co jej napadne, jakýchkoliv poznámek, drbů či jednoduše vtípků, které on naprosto miluje a které s velkou šancí někoho urazí. Černý humor byl skoro vždy jeho, ať už jej zamýšlel použít, nebo ne, vždy to je však pokus o rozveselení, přeci jen to není muž, kterého by smutek nebo drama nějak bavilo, vždy se pohyboval po veselejších místech, vykouzlil svými triky lidem na tvářích úsměv, pobavil se a zase šel dále. No, ale když pomineme to, že se rád předvádí a je středem pozornosti, což už tak některé lidi může vytáčet, miluje to, co on nazývá pozdravováním, to tedy kdykoliv se někdo zeptá, co to provádí. Přiběhne, opře se, nahodí ten šarmantní, občas přiblblý, výraz a pustí se do konverzace, snaží se ji navázat a pokračuje v ní. I když by se to dalo nazvat nevhodným flirtováním s kýmkoliv to mluví, může jít o lichotky, lhaní, jednoduše i faux pas, což by mohlo být jeho druhým jménem. Takhle se dostal k té nechvalné reputaci, kterou sám nechápe a vysvětluje si ji docela lehce - drby. Sám jich zná přespříliš a když nemá nic k tomu, aby konverzaci započal, využije toho. Další důvod, proč z něj nemít nepřítele a raději dělat, že jej nevidíte, nebo ještě lépe - říct mu to. Je to muž, který je docela upřímný a upřímnost respektuje, jestliže mu tedy povíte, že je vám jeho přítomnost docela nepříjemná, pochopí to. A samozřejmě se to bude snažit prvních pár minut napravit, pak už jej nemusíte vidět. Možná jen zdálky slyšet. Jde taky o to, jak mu lidé podají. Je to muž, který se násilí vyhýbá, jeho hranice jsou docela velké a jestliže se přeci jen někdy stane, že je někdo překročí, může se připravit na nemalou dávku toho, co si jeho mysl dokáže uložit. Od těch nejsprostějších slov, které matka země zaslechla, či jednoduchou ignoraci. Záleží na tom, jakým způsobem hněv pocítí. Ale bránit se také umí, ne tedy dvakrát nejlépe a zrovna výborně, avšak není těžké uhnout. Nebo praštit. Stává se to však málokdy, je to muž, který chodí s hlavou v oblacích, jeho přístup k lidem je pozitivní. A kromě flirtu, který mimochodem uslyší jednou každý, koho pozná, nenabídne více, když je tedy střízlivý. Mnohé lidi nenapadne, že tento muž miluje alkohol stejně jako lidi a společnost. Není to napoprvé vidět, stačí však několik okamžiků a sami zjistíte, že je mu o něco příjemněji, když se nachází v hospůdce, nebo kdekoliv poblíž. U kávy se cítí stejně, ačkoliv k ní necítí takové pouto. Přiopilý bývá často, není to zrovna poznat, přeci jen je o něco milejší a usměvavější, vlezlejší a jeho flirty připomínají spíše citáty z nějakých béčkových klišé knih. Ne tedy, že by pravidelně četl, je to člověk, který se více zajímá o reálný život mimo řádky. Je to dobrodruh od přírody, prozkoumávání a objevování nových míst zcela miluje, ať už jde o jakékoliv nebezpečí, nebo něco prostého. Vše si takhle vždy zapíše do svého pomyslného deníku, aby věděl, kam opět zavítat. Pravděpodobně i s přáteli. Několik jich přeci jen má, ačkoliv lidi s radostí obíhá, občas nezapomene, ne všechny bere jako naprosté přátele. Jeho hlava není skladiště, zapomíná lehce, avšak má menší společenský kruh těch bližších. Vstup nikdy není volný, málokdo se tam dostane, přeci jen to jsou jedinci, pro které dokáže být i bezohledný, až bezcitný. Ne tedy, že by nebyl bezohledný i obvykle. Pro onen určitý kruh by udělal většinou cokoliv, ochránil jakkoliv. Jako pro rodinu.

Historie (sepsána subjektem samotným): Většina lidí si určitě spojí jeho vzdělání s jeho nynější pozicí... nikde. Naprosto nikde. Je to technik, přeci jasný, že se dostal do takovýho moderního a tajnýho projektu, byl dosti chytrý, že ano? No, to se bohužel říci nedá, a jestliže se ze skupinky lidí stane dinosauří potrava, bude to pravděpodobně jeho chyba. Vyrůstal v obvyklém domečku obvyklému páru v neobvyklém městečku Kingsbridge, to býval takový zapadákov někde na západu Velké Británie. Ne úplně čisté město, žádný královský most, vlastně nic zde nebylo královského, nic zde nebylo vznešené. Dalo by se říci, že se té pochmurné stránky města úspěšně chvíli vyhýbal, to za pomocí svých rodičů, kteří tvrdě dřeli na to, aby mohli odjet někam do krásného Londýna, usadit se vedle milých sousedů, kteří si z okna jejich syna neudělali koš na hody flaškou, někde, kde nemuseli denně poslouchat opilce z baru naproti. Bohužel to ani jeden nezvládl, tedy ne společně. Stačilo pár let, aby město nakazilo všechny členy rodiny. Otec si oblíbil alkohol, obmotal si jej kolem krku jako laso. A skočil. Jednoduše se nevrátil. Pravděpodobně to risknul, koupil si letenku do Londýna a hodlal začít odznova svým stylem, to v jejich rodině taky běželo, to samotářství. Jemu se to ale vyhnulo, byl totiž po své matce, té usměvavé a milé dámě, která si dokázala ochočit jakéhokoliv neposlušného a špinavého muže z ulic, udělat z něj podnikatele a hodit přímo na vrchní pozici. Přesně tohle tedy udělala s Jeffem, byl to muž podobný jeho otci, měl stejně tmavé oči a jeho vlasy taktéž připomínaly vrabčí hnízdo, dokonce i občas domů přinesl růži pro svou přítelkyni, ačkoliv na tom nebyli nijak finančně nejlépe a ta růže nebyla zrovna nejlevnější. Vykouzlila ale jeho matce úsměv na tváři, takový, který vídával málokdy. Líbilo se mu to, nechal je osamotě. Chtěl mít otčíma, který by je dokázal jednoho dne dovést do luxusní vily s hračkami, které si vždy přál, chtěl mít i matku, která by mu dělávala lívance každé ráno na snídani. Šel ven. Poznal lidi, poznal město, jedinou věc, kterou udělat neměl. Splynulo to se školou, to jeho řádění venku, on totiž nikdy nebýval nijak klidný, jako dítě dokázal svrhnout i celou budovu svým řáděním, a když potkal kluky, kteří na tom byli podobně, mohl si užívat hroudy zábavy po škole. I ve škole. Škola jej ze začátku trápila, stačilo si však najít vlastní způsob, aby se někam dostal. Byl chytrý, stále tedy je, zároveň je zde však ta divoká část, ta, která jej nutí být v pohybu, díky které stále žije. Nakonec žil dvojím způsobem, tím prvním byla škola, měl své sny - stát se futuristickým technikem, který by dokázal sestrojit duplikátor alkoholu -, pak tu ale byla i ta druhá. Alkohol a kluby, volnost a kamarádi, milé úsměvy doprovázeny chutí alkoholu při jednoduchém dotyku dvou opilých osob, omámení. Bylo to tajemství, které si držel za tváří milého génia, který mířil vysoko. A pak se dostal na vysokou. Londýn, o tom městě se mu vždy zdálo, vždy chtěl vidět plné ulice barů, dotknout se kliky každých z jejich dveří a mrknout na každého z jejich baristů, zatímco by si je obmotával stejně jako učivo, skončilo by to i úplně stejně - utnul by to. Když přišlo k němu a ke vztahům, byla tu překážka. Zavřel knihu a odešel, aby mohl přejít k další kapitole a nevracet se. Byl jako kometa, obíhal celý svět a každý měl tu možnost jej okusit pohledem jen jednou, vidět ten úsměv zblízka, poslouchat jeho přiblbý hlas jako vodopád metafor a flirtu. Takový ten růžový vodopád, který mu stále teče ze srdce. Ne všechno ale vždy skončí dobře, stačil přeci jen další rok po tom, co dostudoval, aby usedl do barových stoliček bez stávání. Aby se nevracel k té jeho pravé stránce života. Vytvořil si kontakty, zašel hluboko do tajemství a nakonec z něho byl už jen prchající zajíc, který se snažil vyhnout lovcům. Nevěděl proč, nevěděl jak, ale jednoduše se to stalo - jeho hlava byla docela cenná a každý člověk, kterému tak strašně chtěl věřit, ji chtěl utrhnout. Možná uzavřel až příliš kapitol, možná se dostal na konec. Nebo byl čas začít knihu novou, začít znovu. Měl praxi, pracoval přeci jen v tom špinavém podniku, který se chlubil svými vynikajícími technickými výrobky. Většina také vzešla z jeho rukou. Stačilo ale jen pár kroků navíc, zakopnout, někoho urazit a něco prozradit a hele - stal se terčem. Potřeboval se tedy dostat pryč. Utéct a splynout s davem, žít někde, kde by mohl být stále volný a zároveň využít svého nadání. Někde, kde by nemusel skrývat dvě blbé stránky pro své dobro. Možná byl i lehce přiopilý, když podepisoval tu smlouvu po tom, co se přihlásil k tomu projektu. Nic lepšího jej ale potkat nemohlo, tím si byl jistý. Ostrov byl daleko, dost daleko od civilizace, která jej začínala natolik nudit, byl to nový svět. Mohl být jedním ze zakladatelů nového světa. Co víc si přát? Mít své jméno vyryto do nějaké kamenné cedulky, zatímco ležet někde v břiše dominosaura, to přesně za to stálo.

Dodatky: 

• Je jedináčkem
• Nedokáže vystát pohledy do očí
• Nedokáže spát vedle druhých osob
• Nosí u sebe menší zápisníček, do kterého si občas črtá
• Miluje dárky a překvapení

Závěr (sepsán Prof. Ritou Jansen):

Subjekt byl shledán vhodným a přijat na základě paragrafu §12564545 o volném rozhodnutí vstupu do projektu. Byl shledán se všemi pravidly a riziky, a souhlasil se všemi termíny danými společností PHUE.plc.

Subjekt byl vybrán na základě technických schopností a hodnocení. Jeho schopnosti budou velmi kladně oceněny v testovacím prostoru. 

Navrhuji subjektu dodat schránku č. 7 (viz. schránky, dokument není součástí tohoto listu), obsahující začátečnickou techniku a zbraň typu "SIG-Sauer P226R" s upravenou nábojnicí pro jed typu "neurotoxin". 

Dále bude subjektu dostupný výcvik ve formě základních znalostí o každém druhu na Ostrově. Tyto výcviky jsou prováděny holografickými modely "K8-H0S7".

Prof. Jansen